Srpen 2012

Feel the nature

24. srpna 2012 v 17:58 | Bí |  obrázky
Užívejte si léta jako já... ještě pár dní zbývá.. :)

Tři. Alkohol a drogy.

18. srpna 2012 v 19:00 | Bí |  já koumátor aneb když přemýšlím
den 3. - tvůj názor na drogy a alkohol

Alkohol jen s Mírou, drogy jsou svinstvo.

Tak takhle bych mohla stručně popsat svůj vztah k nim. Ale nic není černobílé. Alkohol je dobrá věc, dokud se ze sluhy nestane pán. Když je člověk inteligentní a nehledá v alkoholu svého kamaráda, kterým si léčí své bolístky, myslím, že mu nemůže ublížit. Bohužel na světě je spousta lidí, kteří jednak neznají onu Míru. Puberťačky, které si myslí, jak jsou cool, když se v třinácti zlejou na diskotéce jak prasata a všude o tom vyprávějí. Copak ty děti nemají rodiče? Jasně, zakázaná jabka chutnaj nejlíp nebo jak se to říká, ale tyhle děti (promiňte, ale jsou to fakt děti, i když jim je patnáct) pijou alkohol jen proto, že to alkohol je a že si tím vydobyjou oblibu, úspěch, obdiv, že dospějí nebo co, když se z nich staly takový pijáci. Dost silně pochybuju, že bych z alkoholu měli nějaký požitek nebo že by jim dokonce chutnal. Jistě, že začít pít ve dvaceti a být opilá po první skleničce asi taky není nic moc. Ale nějaká střední cesta tu jistě je.

A co se týče drog... Tak není droga jako droga. Jasně, droga může být čokoláda, práce, sex... Ale teď mluvím o drogách jako návykových látkách.. Jednoduše, fuj. Nevim, jestli můžu cigarety taky zařadit jako drogu, respektivě nikotin, ale házim to všechno do jednoho pytle. Tedy na tak docela, rozlišuju měkké a tvrdé drogy. Lidi, kteří kouřej, prostě nemusim. Už jen kvůli tomu smradu. Lidi, kteří hulej, taky ne. Pokud budu mluvit o trávě.. přiznám se, že jsem ještě neměla, i když bych měla několik příležitostí. Možná, možná, že bych to někdy i zkusila, jako jsem zkusila třeba vodnici. Ale ten hlas ve mně mi říká "máš to snad zapotřebí?" Znám pár lidí, kterým tráva vymazala mozek a jsou teď, fakt, blbější. Mimo, jako permanentně zhulený.
A tvrdý drogy.. svinstvo. Asi je nad moje chápání, jak k tomu může někdo sklouznout. Lidi mají problémy, jsou v depresi, potřebujou se nějak z toho reálnýho světa dostat. Ale je to celý jeden velkej kruh závislosti. Ale já to prostě nemůžu pochopit. Ty lidi vůbec nelituju, mám i jisou averzi proti všem centrům pomoci pro drogově závislé. Zní to namyšleně a arogantně a nelidsky, ale já to tak mám. Možná ještě víc namyšleně zní, když řeknu, že takhle nedopadnu. A tím si jsem na sto procent jistá.



Having good time

13. srpna 2012 v 13:23 | Bí |  den za dnem aneb moje žvásty na všední i nevšední témata
Nedělejte předsudky, jak to někdy dělám já. Vždycky vás může něco překvapit. Včerejšek se vyvedl, a to i ve společnosti lidí, kde bych to vůbec nečekala.
♫ Owl City + Carly Rae Jepsen - Good time
Nakonec z nicnedělání teď nevím kam dřív skočit. A jsem ráda. Vlastně jsem úplně nadšená, tak doufám, že to všechno bude stát za to!
Ano, tohle je naprosto nepodstatný bezduchý puberťácký článek. Ale nemůžu si pomoct, mám radost!:D

Téma druhé. Pohled do budoucnosti.

13. srpna 2012 v 10:58 | Bí
2. den - kde bys chtěl/a být za deset let
Chtěla bych mít...
za sebou úspěšně vystudovanou vejšku (ještě nevim jakou).
nějakou práci ? (ne brigádu), která by mně bavila, nebo o ní alespoň přemýšlet.
hodného, milého, chytrého, báječného přítele se smyslem pro humor.
samostatné bydleníčko.
zcestovaný kousek světa.
...a užívat nejlepší léta svého života

Že je to naivní a utopický sen? Asi jo. Ale kdo říká, že se takové sny nemohou splnit, když si za nimi člověk pevně jde?


Téma první aneb být single je/není fajn

12. srpna 2012 v 11:00 | Bí |  já koumátor aneb když přemýšlím
1. den - tvůj současný vztah; jsi-li nezadaný/á, piš o tom, jaké to je být single

Tak snad hned na začátek - ano, momentálně jsem sama. A jaké to je? No, normální. Ještě jsem neměla vztah (a míním tím vztah s velkym V), takže si nijak ani nedokážu představit, jaké by to bylo. Tedy abych se opravila, představu bych měla. Představ mám víc než dost. Myslím, že je to prostě tím, jaká jsem, že nikoho nemám. Mám vysoké nároky, protože mám vysoké nároky i na sebe. Taková jsem. Ale ono čekat na někoho perfektního, na někoho, kdo by přesně odpovídal oněm představám... to se asi nedočkám. A ne že bych čekala, vlastně se ani nesnažím někoho najít. Nechávám to času. A tenhle můj postoj taky není nic moc. Aby to nevyznělo tak, že bych měla začít někoho hledat, protože to fakt ne. :D Jednoduše mám spoustu jiných věcí, na které se zaměřuju. Nebo se možná bojím odmítnutí, protože jsem zvyklá nezklamat, být nejlepší. A to je svým způsobem smutný. To už je ale jiná kapitola...
Když se zamyslím, být single je vlastně velmi fajn, což je možná ten důvod, proč jsem sama, aniž bych si to uvědomovala. Svoboda. To, že se nemusíš vázat, nemusíš brát toho druhého i s jeho chybami, nemusíš brát ohledy, můžeš být sobec a myslet na sebe. Tak, teď mi dejte facku, protože za tu předchozí větu si to zasloužím. Protože to není pravda. Je to smutný, nikoho nemít.

Asi je vidět, že ucelený názor na tohle prostě nemám. Uvidíme, až si někoho najdu. Dám pak vědět.


Řetězák na pokračování

11. srpna 2012 v 20:00 | Bí |  já koumátor aneb když přemýšlím
Pár témat, když není o čem psát. Rozhodně to nestihnu za jeden měsíc. Ale mohlo by být fajn se zamyslet nad věcmi, které by mě snad nenapadly. A tak trochu poznat samu sebe a definovat své názory na různé věci...
narazila jsem se to tady
3. den - tvůj názor na drogy a alkohol
4. den - tvůj názor na náboženství
5. den - okamžik, kdy si přemýšlel/a o sebevraždě
6. den - napiš 30 zajímavých informací o sobě
7. den - tvé znamení horoskopu a jak si myslíš, že to na tebe sedí
8. den - chvíle, kdy ses cítil/a nejspokojenější se svým životem
9. den - jaká doufáš, že bude tvá budoucnost
10. den - popiš svou první lásku a první polibek
11. den - nastav svůj přehrávač na náhodný výběr a napiš prvních 10 písniček, které přehraje
12. den - popiš celý svůj den v heslech
13. den - kam by ses rád/a podíval/a nebo přestěhoval/a
14. den - tvá nejranější vzpomínka
15. den - tví oblíbení blogeři
16. den - tvůj názor na mainstreamovou muziku
17. den - tvé úspěchy a neúspěchy za poslední rok
18. den - v co věříš
19. den - kdy jsi nerespektoval/a své rodiče
20. den - jak důležité je podle tebe vzdělání
21. den - jeden z tvých oblíbených pořadů
22. den - jak ses změnil/a za poslední 2 roky
23. den - 5 obrázků známých dívek, které jsou podle tebe atraktivní
24. den - tvůj oblíbený film a o čem je
25. den - někdo, kdo tě fascinuje, a proč
26. den - jaký typ lidí tě přitahuje
27. den - jaký problém jsi měl/a
28. den - něco, co ti schází
29. den - tvé cíle na příštích 30 dní
30. den - tvé úspěchy a neúspěchy za tento měsíc

Keep calm and carry on

10. srpna 2012 v 19:50 | Bí |  den za dnem aneb moje žvásty na všední i nevšední témata
Píšu ve víru Olympijských her. Teď to v Londýně musí být báječné. Ale musím uznat, že ČT se činí. Nevím, na co se budu dívat, až hry skončí. Snad už se budu koukat z letadlového okénka někam dolů na Atlantik. [ježiši, jak já se těšim!]

Nějak ale nemůžu říct, že si letoší prázdniny extra užívám. Jsem ráda, protože jsme si náramně odpočinula a do sytosti užila rodinku a sourozence. Není to léto mého života. Pařit nechodím, lidi ze školy jsem neviděla pěkně dlouho. Ne, že by mi to chybělo. Potřebuju si od některých lidí odpočinout. Ale chybí mi někdo do nepohody. Někdo, kdo by bydlel tady v tom našem zapadákově. Rozhodnout se odpoledne, že něco podnikneme. Spontánně. Spontánost v mém životě chybí. Ale taková jsem se asi už narodila.
A nechci to hanit. Odpočívám, dělám věci, co se jinak nestíhají. Sice jsem si slibovala, že budu víc cvičit na piano, ale nějak to nejde. A přitom to miluju. Nechala jsem si narůst nehtíky. Až budu zase pořádně hrát, tak si je budu muset hned ostříhat. Takže si je užívám.
Některá moje prázdninová předsevzetí se ale rozplynula hned na jejich začátku. Čísilka na váze se vůbec nezmenčují, právě že naopak. Miluju sladké věci. Jím zdravě. Ale moc. A mám pak výčitky. S ppp potíže nemám, ale záchvatovité přejídání by na mě perfektně sedělo. Nevím, jestli mám nějakou depku. Ale něco to je. Někdy jsem z toho smutná, ale někdy mi to je jedno, jakoby se mozek sám přepnul na diametrálně jiný mode a já s tím nic nezmůžu.
Fuj. Bože, pryč od toho.

Ať už jsem v tom letadle!

Zachovejte klid a pokračujte. Asi si to vylepím na nástěnku.


Blog... skladiště vzpomínek

10. srpna 2012 v 15:39 | Bí
BLOG
SKLADIŠTĚ VZPOMÍNEK
Založen 2010. Po roční pauze (snad) zase v provozu (na dobu neurčitou).
odkaz:


RUBRIKY
old trash:

AUTORKA
Co o sobě? Náladová puntičářka s uměleckou duší. Momentálně v období, kdy se rozhoduju, kam se vrtnout. Z hloupých lidí si už nic nedělám, můj čas je drahej. Když něco dělám, dělám to na 101%. Záleží mi na tom, co si o mně lidé myslí, ale jen ti, na kterých mi záleží.
v blogovém světě vystupující pod přezdívkou

PLAYLIST

momentálně n.1
...sháním noty, chci se to naučit na piano

At the scene again

9. srpna 2012 v 17:56 | Bí
Upřímně řečeno, docela jsem se při pročítání starších článků bavila i děsila zároveň. Panebože, tohle jsem fakt napsala? Dva roky jsou relativně dlouhá doba. Zvlášť v životě dospívajícího. Člověk si někdy připadá docela staře.

Vír všech možných událostí mě zahnal právě sem. Pobavení (a zděšení) se mísilo s jistou nostalgií. Ten duch, dva roky starý, tu pořád je a já teďka přemýšlím, co s ním. Blogování je krásná i ošemetná věc. Docela dobře si dokážu představit, že by se bez toho dalo v klidu obejít. Raději nemyslím na hodiny, které jsem tomu věnovala. Ale přece jen mě to v jistém slova smyslu pohltilo. Má umělecká duše jásala (jásá?) nad barevnými kombinacemi, upravenými obrázky a písmem, technické myšlení dumalo nad nastavováním a html, spisovatelské jádro (věřím, že tam ve mně někde vězí, ať je hluboko, jak chce) zase rádo vymýšlelo různé literární hokusy, jakkoliv úspěšné.
Ta druhá strana blogování, blogerská komunita, propagace blogu a tak dál, to mě moc nebralo. Nechápu, jak jsem to nemohla nesnášet. Nepotřebuju, aby to četl někdo jiný. Protože ty věty a myšlenky v nich jsou často jen něco pomíjivého, něco, co v daném okamžiku nastiňuje rozpoložení autora. A opravdu jen nastiňuje. Vlastně bych docela dobře mohla mít místo blogu svůj vyšperkovaný vlastní (soukromý) deník/zápisník. Místo toho mám ten zápisník online. Odtud i název - my-blog-notebook.

Měla jsem několik blogů a hodně jsem jich i smazala. Docela dobře jsem si prošla každým blogerským stádiem, od celebrit a pixelek přes grafické blogy po úvahy všecho druhu. A shodou náhod tenhle blog přetrval. A jsem za to i ráda. Že jsem si tu mohla zavzpomínat, jak když člověk otevře šuplík plný zapomenutých věcí.
Nebudu a nechci tu dělat prohlášení, že blog zase začal, že je tu nový start. Že teď to tu bude takhle a tahle. Jsem dospělejší. Chci to všechno povýšit na další level, který ale ani neumím pojmenovat. Nebo si tady jen na něco hraju.

Nechci tomu dávat nějakou formu. Je to tak, jak to je.