Červenec 2010

31.7. - Cože? a články o ničem

31. července 2010 v 18:59 | Bí |  den za dnem aneb moje žvásty na všední i nevšední témata
   Tak máme polovinu prázdnin, řekla dnes máma. Cože? zaznívalo z úst každého nepracujícího člena rodiny (protože ti pracující nezaznamenají rozdíl, až na to, že o prázdninách je dětí najednou celej dům). Děs. Grr. Ach jo. Kruci. ***...... (tady prostor pro vaše nadávání)
   Ne, nechci to nějak dramatizovat. Ale situace je taková ...tísnivá. Víte, červenec, to je pro mě prostě svatý měsíc. Něco jako sobota. Sobota, klídek, není třeba se vzrušovat, pohoda, času je dost. Ale pak přijde neděle, která může být klidá sebevíc, ale stejně ufrnkne a je pondělí, nenáviděné pondělí. A taková neděle - to je pro mě srpen. A srpen uteče daleko rychleji než předchozí červenec. Asi si myslíte, na jakýho ubohýho lenocha a zapšklýho tvora jste to narazili. Tohle jste jistě už slyšeli mnohokrát. A abych byla upřímná, dělám z toho velblouda. Neměla bych naříkat, ale spíš si ještě užívat, než budu muset přijmout fakt, že se jde do školy. A asi bych měla. Protože potom to už moc legrace nebude. Dalších dlouhých deset měsíců. A tak furt dokola...
  bláby bláby blá
   Ach jo, pořád kecám nesmysly. Víte, vždycky přemýšlím, o čem bych mohla napsat. Aby to mělo nějké téma, něco, čím bych se mohla prošťourávat, vyjádřit svůj názor nebo postoj k tomu. Něco, o čem by se dalo bavit. Já nevím, jestli mi došly nápady, nebo je můj mozek přepnut do režimu stand-by. Ale vážně. Trochu mě štve, že nepíšu nic kloudného. Tenhle článek sice trochu vyjádřil mé pocity, ale jinak je o ničem. Možná je to taky tím, že se trochu omezuju v tom, co vlastně na blog napíšu, co zveřejním. Aby to nebylo příliš osobní, abych se nějak neprozradila... Vím, že je divný, že třeba na facebooku svou fotku mám a sem na blog ji nedám, i když se zde pohybuje daleko míň lidí. Ale i tak ji sem nedám, protože blog je otevřený každému. Asi je to omezení. Vím, že nejste žádní úchylové, co by jste to nějak zneužili, ale to je prostě moje zásada. Nic moc osobního. Ale nemyslím, že by to byla hlavní "překážka".
   V průběhu svého psaní si to, co už jsem napsala, znova a znova čtu. A přicházím na to, že kecám. Že se věty motají do sebe, beze smyslu. Jsou to útržky mých myšlenek, pocitů, které je však ty pocity nevystihují úplně přesně. A to mě štve. Ale i přes to pořád píšu dál, to, co mě napadne...
   Závěrem bych chtěla říct (a hele, že by něco kloudného??), že mě ten režim stand-byrozčiluje. Chtělo by to zápřah, nebo prostě něco, co by to zaktivovalo. Ale pořád nám tu zbývá polovina prázdnin. Takže: buď bych na blog neměla chodit a přestat vás otravovat svými bezpředmětnými kecy, co nemají hlavu ani patu (a obávám se, že ani krk, tělo, nohy, nebo ruce). Nebo bych měla začít psát něco alespoň normálního. Anebo bych se měla věnovat pouze prázdninám, volnu, čtení, válení se a dalším činnostem, kterým režim stand-by stačí.
   Takže se omlouvám chudákovi, který se dokousal tímto článkem až sem, že jsem asi ve špatném rozpoložení a nevím, jak dlouho to bude trvat, nebo jestli to není vada trvalá. Pardon.

(ve špatné formě)


Jak pixelovat v PS aneb je to návykové

30. července 2010 v 12:19 | Bí |  obrázky
Jsem hračička, to víte, takže mě PhotoShop chytil a nepustil. Nejsem žádný grafik, ale baví mě objevovat nové věci a vytvářet. A k tomu je PS jako stvořený. Už jsem si pořídila i nějaké poučné bichle, se kterými by to mělo jít ještě líp.

tutorial | Bí


Je to návod - tutorial, jak se říká na blogu - Jak vypixelovat obrázek v PS. Jedná se o jednoduchou věc, většina z vás to asi ani nepotřebuje. Ale v rámci mého "grafického zlepšování" to ujde ne??

Jinak:
Kdo už tu někdy byl, jistě zpozoroval změnu. Zase. ("Ta Bí je ale přííííšerná!!") Snad mě to předělávání někdy přejde. ("To chci vidět.")

No stress, no work... just holidays and English

29. července 2010 v 9:53 | Bí |  HOME ENGLISH COURSE
HOME ENGLISH COURSE = H.E.C. - Protože když se člověk HECne, má to smysl...

...joo, snad je to pravda. Zase vám píšu, jak jsem pokročila. Moc se mi nechce, vím, že vás to asi vůbec nezajímá, ale musím, protože jsem si to slíbila. Ale no tak, se hecnu ne? :D


Já se na to můžu klidně vykašlat! A víte co? Já se na to taky vykašlu.

26. července 2010 v 13:39 | Bí |  den za dnem aneb moje žvásty na všední i nevšední témata
A bude to.

Pro dobrotu na žebrotu. Fakt že jo! Tentokrát jsem v tom vážně nevinně. Zastat se někoho, ještě ke všemu zastat se toho, kdo má pravdu, to je snad dobře ne? Nene, to není. Taky jsem na to přišla. Panebože. Vylívat si únavu a stres na věci, která se ještě ke všemu ani nestala, to se dá ještě prominout, ne? Alespoň když je jedenáct večer a všichni byli celí den v zápřahu. A když se opovážním něco říct, dodat, že je to jinak, to se na mě hned všichni sesypou s výčitkami "tak si s tím přece mohla něco udělat", "tomu jsi mohla předejít" nebo "jsi přece rozumná" a "bla bla bla"... Protože svalovat vinu na ostatní, to je sakramentsky jednodušší než ji uvalit na sebe. A od člověka, kterého jsem se chtěla zastat, jsem neuslyšela ani ň. Že já se na to nevykašlu!!

umbrella | Bí
Tak. Je to venku. Někdy je dobrý se pořádně vypovídat. Ale moje nejlepší kamarádka se teď válí někde ve Španělsku na slunné pláži, zatímco tady to na léto moc nevypadá, nebo se shání po nějakém krásném Španělovi. Zrádkyně. Takže mi nezbývá nic jiného, než se vypsat na blogu. A blog je taková moje vrba, sice ponechávám jména a konkrétní situace v anonymitě, ale jde to i tak.

Je 26.7. Co to znamená? Bez pěti dnů polovina prázdnin v ... vy víte kde. Je to vážně k neuvěření, nespravedlivý, k vzteku. Sice někdy přemýšlím, jak to bude vypadat v září ve škole, ale to neznamená, že se na to těším. Lidi, co jsem přes červenec neviděla a ani v srpnu neuvidím. Asi se za tu dobu moc nezměnili, zvlášť když se ty dva měsíce zdají jako čtrnáct dní. Ale možná ano. A jak budou zase koukat na mě...? Víte, co nesnáším? Když si člověka zařadí to škatulky, že je prostě takový a je to. Lidi se na(ne)štěstí mění. Například, když si holka, co nosí jen jeansy a tenisky, vyjde na poslední den školy vdiary | Bíšatech a lodičkách, všichni si začnou klepat na čelo "omg co se to stalo?!" To mě přivádí k šílenství. Já jsem se nezmněnila. Spíš jsem se začala zajímat o něco, dělat něco, co bych přece nikdy nedělala. Možná jsem to tvrdila, před rokem. A všichni si to myslí. Ale teď je situace jiná. Že se bojím, jestli si taky budou klepat na čelo? Nevím... vážně nevím. A chraň bůh, aby se dozvěděli, že si píšu blog. A chraň ho ještě víc, kdyby se na něj dostali. Věřím, že by se našel nějakej debílek, kvůli kterýmu bych to tu musela opustit. A že takových debílků je všude spousta. Taky vím, že bych neměla dát na kecy ostatních. A taky vím, že předbíhám. Třeba to bude úplně jinak...

Tapeta na plochu | The Best Summer

24. července 2010 v 16:20 | Bí |  obrázky
Nevím, prostě mě to začalo v PS docela bavit.
Tentokrát to je tapeta na plochu. Není to nic zázračného, v podstatě jen nápis - s letní tematikou. ;)

thebestsummer | Bí | avatar

U mě je kvalita dobrá, ale teď v tom náhledu je to trošku horší. Na plochu si to dát můžete, ale nezaručuju, že to bude pěkný. Ale jinak to nekopírujte. Dík.

LollipopGirl

23. července 2010 v 13:59 | Bí |  obrázky
Mám teď nově Photoshop CS3. S PS pracuju strašně ráda, i když nemám vyzkoušené ještě všechny "fígly" a tak. Ale musela jsem ho vyzkoušet.

LollipopGirl avatar

Zdá se mi to trochu přeplácaný... ale učený z nebe nespadl, že?

NEKRÁST! NEVYDÁVAT ZA SVÉ!!
Jinak - !!!

22.7. - Nemám ráda rána

22. července 2010 v 13:29 | Bí |  den za dnem aneb moje žvásty na všední i nevšední témata
        Dnes mě vzbudil strašný smrad, kouř, jako když se něco pálí. Byla jsem strašně naštvaná, smrděl mi celý pokoj, byla jsem nevyspalá, včera jsem šla pozdě spát. Otevřela jsem okno, chtěla jsem vyvětrat, pak mi ale došlo, že to jde zvenčí. Myslela jsem, že se udusím a vyběhla jsem na chodbu. Tam to nebylo o nic lepší. To totiž nějaký chytrý soused asi něco pálil. V tu chvíli jsem myslela, že ho zabiju. Měl štěstí. Zapomněla jsem na zápach, jakmile jsem se pustila do snídaně. Nemám ráda rána. A přišla jsem na to, že nezáleží, jestli jsou prázdniny nebo školní den, šest nebo deset hodin.
        Jsem divná, co? Zase jsem změnila vzhled blogu. Jsem taková hračička. Hle, něco mě napadne, začnu přemýšlet nad barvami a zase je změna. Takže chudák, co navštívil můj blog včera, ho dnes nepozná. Ale nenechte se zmýlit. Obsah zůstává, to má jen autorka roupy a takhle se to projevuje.
        Chci napsat článek na jedno téma. Chci tím vykřičet (no, spíš vypsat) do světa svůj názor. Problém je, že jak o tom pořád uvažuju, vymýšlím vhodné věty, všechno se to sype, rozšťourávám to se všech stran, takže nevím, jestli z toho vznikne nějaký kloudný výsledek. Ale vím, že si nemůžu říct "tak, a teď napíšu článek". Protože to potom nebude ono, musí to být spontánní. Takže... z toho asi nic nebude. No, to jste se toho teda dozvěděli.
        Chtěla bych vědět, kdyby mi někdo přes rokem řekl, že za rok budu tam, kde jsem teď, jak bych na to asi reagovala. Myslím, že bych si zaťukala na čelo: "Já? To ses snad zbláznil ne?". A vidíte. Jsem tu. Někteří lidé by to do mě neřekli. Věci se dějí, i když většinou postrádají nějaký racionální základ.
Jsem zvědavá, jak se bude všechno vyvíjet dál. Věcem dávám volný průběh, snad je to správně.


H.E.C. - [3.]

21. července 2010 v 19:29 | Bí |  HOME ENGLISH COURSE
Je na čase, abych zase dala vědět, jak jsem za ten týden pokročila. Ne že bych si myslela, že byste měli nějaký extra zájem o to, jak jsem na tom se svým samovzděláváním. Ale je to takový můj pohon, moje kontrola, že alespoň něco dělám. A že to něco, co jsem za ten týden udělala je skoro jako nic. Člověk by řekl, konečně prázdniny, to bude leháro, to bude času! Ne ne ne, to se šeredně spletl. Protože jak má člověk hned trochu času nazbyt, začne si vymýšlet další a další věci, takže je neustále v zápřahu. Nechci si stěžovat, zase nicnedělání je taky po čase pěkná nuda. Takže díky blogu se alespoň donutím se na anglinu podívat a snažím se.
A aby ta "práce" (obrazně řečeno :D) byla zábavnější, zkusila jsem zase trochu jinou metodu - filmy. Jak jsem už dříve zmiňovala, koukla jsem se na Úsměv Mony Lisy - Mona Lisa's smile. Nejprve česky, potom anglicky s časkými titulky, potom anglicky s angl. titulky. Samozřejmě že ne najednou. :-) Potom Madagascar - anglicky s českými titulky - ty si vyžádala moje sestra, která se na to dívala se mnou. Přece se nebude dívat na film a ani mu nebude rozumnět (i když to viděla alespoň dvacetkrát). Dále mě sestra uprosila, abych si s ní zahrála pexeso. A helemese - ono bylo českoanglické (to se taky počítá, ne? :D) U Harryho Pottera jsem na straně 24, tzn. mám dočtenou první kapitolu!
Tak to by bylo vše, zase příště.
A slibuju, že se budu snažit víc. ;)


Svět pro Haiti - my to dokážeme

19. července 2010 v 11:39 | Bí
Tuhle verzi písně We Are The World 25 For Haiti jsem poprvé viděla jedno sobotní (?) ráno v televizi. Nechala jsem na tom oči. Nemohla jsem o tom nic nenapsat.


Trochu mě to dojalo. Jako mě dojímá dobrá písnička. (No, dojalo...to je moc silné slovo. Spíš okouzlilo.) A tahle sebou nese ještě úžasné poslání. Před pětadvaceti lety nazpívali Michael Jackson a další zpěváci tuhle písničku pro oběti hladomoru v Africe. Dnes pro Haiti.
Nejenže je ta písnička dobře nazpívaná, ale hlavně má úžasný text.

...the world must come together as one...
...We are all a part of God's great big family
And the truth you know
Love is all we need...
...So let's start giving ...
We're saving our own lives
It's true we make a better day for you and me ...

To všechno mluví samo za sebe. Pokud budeme chtít, budeme spolupracovat, pomáhat, můžeme dělat dobré věci. Protože dělat dobrou věc je to nejlepší, co můžeme udělat.