Duben 2010

Přeladěno na červenou

27. dubna 2010 v 16:50 | ninety-five |  den za dnem aneb moje žvásty na všední i nevšední témata
Přečetla jsem si nějaké své staré články. Trochu se stydím (a nevím jestli bych to měla říkat) za tu svou povídku. (Nedodělanou, samozřejmě.) Nevím, co mě to napadlo, že jsem to začala psát, nemám to ani pořádně vymyšlený. Přečetla jsem si první díl a nejraději bych se zakopala do země. Už kvůli názvu, který mi teď nedává smysl! Asi jsem hloupá, že si teď šlapu po vlastní práci, ale jsem prostě taková. Nechám tomu čas, třeba mě něco trkne.

Divergent Girl jsem narazila na zajímavý článek. Směřovaný na jeden blog, tedy lépe řečeno komunitu blogů. Ráda bych znala i váš názor...

Štvou mě lidi. Nekteří. Třeba ti, co mi píší pořád takové bezduché komentáře. ,,Prosím nejukla by si mi na blog ...Ak sa nudíš  pozri Bublinkové mesto :) Ďakujem ....Prepáč za reklamu..." ,,ahoj navstimv muj blogiís". No, štvou... to je silné slovo. Spíše otravují. (Vzpomněla jsem si na léto a na otravné mouchy a komáry, co neustále štípou. Jediná věc, co mě na létě štve.) Dokonce jsem zavedla i článek extra na reklamy, kam bych se jednou za čas podívala a žádajícím hlásla tam a tam, klikla sem a sem. Lidi si  mají pomáhat, ne? A musím si taky přiznat, že odkaz na článek je hodně dole v menu a našel by ho jen ten, kdo si pečlivě menu čte. 

Ale tak nějak mi došla trpělivost. Nebudu nikoho vychovávat. Co já vím, třeba si někdo myslí, jak je můj blog nudný, samý text, nikde (ó bůj bože!) žádná pixelka! A kde má chudák najít článek na reklamy?! A došla jsem k názoru, že se tím už nebudu zaobírat. (Nebudu se přizpůsobovat jako chameleoni v reklamě na Vodafone.:)) Ať si každý dělá co chce. (Možná jen ať nepočítá s tím, že mu někde hlásnu.) Mám to v povaze, že musím všechno zvážit, ve všem se šťourat a prošťourávat, jako červík, dokud se nedostanu někam jinam. Ale vždycky dojdu k pecce. Ale slibuju si, že to budu přecházet.

Štvou mě i jiný lidi. Ale vlastně... škoda mluvit.
Povznesu se nad tím. Dnes mám ale povznášecí den, všimli jsem si?

Brzy se vydám na cestu. No, to bylo řečeno s nadsázkou. :) Na výlet. Delší. Daleko. Těším se.

Chudák geometrie

23. dubna 2010 v 21:50 | ninety-five |  obrázky
Tak nějak už mě nic nebaví. Jdu sem. A furt nic moc.

Zamyšlení nad sopkou

19. dubna 2010 v 20:20 | ninety-five |  já koumátor aneb když přemýšlím
Ze všech stran se valí zprávy o islandské sopce. Mračna popela a prachu nad Evropou. Uzavřená letiště. Dál to znáte. Sopkám vůbec nerozumím, ale tahle událost mě přiměla se nad něčím pozastavit.
Ráno vstanu do školy. Někdy zajdu někam s přáteli. Večer jdu spát. Prostě žiju. Vím, že na Zemi, někde ve vesmíru a že nám sem svítí Slunce. Že dětinská představa? Možná ano. Mně to ale stačí. A teď, sopka z Islandu, začala chrlit prach a popel, který se poté ,,snesl" nad Evropou a způsobil tak leteckým společnostem problémy. (Vím, to už taky znáte, ale nechte mě dopsat.) Naivně jsem si doposud myslela, že člověk má tak všechno v moci, tedy možná kromě počasí. Má moc - ano, připusťmě si to - může zabíjet a také už zabíjel, kolik druhů zvířat už vyhubil, ničil přírodu. Naštěstí i díky moci má možnost alespoň trochu napravit, co způsobil - rozvíjí recyklaci a ekologii, chová ohrožené druhy, snaží se být k přírodě šetrný,… Tolik toho objevil, byl na Měsíci, vystoupal na Everest. Mnoho toho ví a ještě se i dozví. Zvykla jsem si, že žiju tak nějak ,,pohodlně", nepřemýšlela o tom ,,co kdyby". A tahle islandská sopka mi připomněla dvě věci. To, že příroda přeci jen ještě má větší moc než člověk (ostatně, to mu už mnohokrát dokázala při povodních, zemětřeseních,...) a že všecho jednou skončí. Jednou určitě dojde ropa, jednou se pokácí i poslední strom…. Jednou.


Po tomhle zamyšlení asi začnu psát slovo příroda s velkým P.
Tak tedy, Příroda.


Tomuhle se říká optimismus?

16. dubna 2010 v 20:19 | ninety-five |  den za dnem aneb moje žvásty na všední i nevšední témata
Moje nálada
už od rána
sahá k bodu
milion Celsiů
______

Mám praštěné období. Jsem zvědavá, jak dlouho to vydrží.
Mám prostě potřebu se ,,vypsat". Nebojte, nic se mi nestalo.

Blbosti

15. dubna 2010 v 17:40 | ninety-five |  moje literární pokusy
Nevím, jak mě to napadlo, prostě jsem začala psát nějaký blbosti. Nemá to hlavu ani patu, ale co.  :-) Mě se to líbí. Jééjda, asi mi přeskočilo... :-D

KOLO-KOLO-TOČ

Podívej se všude kolem
Všechno je jeden velkej kolotoč
Tak pojď, pospíchej honem
Ať stihnem Neváhej a toč
_____

SEN

Jak to, že je tak krásně
Neboj, to je jen sen, ten zhasne
Jak to, že je mi pod psa
Neboj, to ses jen probudil ze sna
______

BLBEC A CE

Viděli jsem toho blbce
Co by měl jít do blázince
Viděli jste toho blbce
Co dělá z kopce
Kotrmelce

Radosti není nikdy dosti...

10. dubna 2010 v 11:30 | ninety-five |  den za dnem aneb moje žvásty na všední i nevšední témata
Včera jsem si udělala radost a koupila si nový botky. Sice si je vůbec nezasloužím, ale udělalo mi to strašnou radost. I když to trochu ublížilo mojí peněžence. Však ona to pochopí.

Včera bylo tak divně. Chvíli svítilo sluníčko a já se proklínala, že si doma zapomněla sluneční brejle. Bylo mi vedro, já si sundala mikinu, ale pak se zase zatáhlo a začlo foukat. A když se zatáhne, tak je hned zima. Znovu jsem si tím připomněla význam pojmu aprílové počasí.

Ale alespoň se víc těším na léto. A na ty boty!

Včera jsem si taky sedla k počítači a chtěla o tom napsat sem, na blog. Jenže pak mi na obrazovce naskočila zpráva, něco jako ....connection is not connected...., tedy že internet ZASE nejde. (!!!) A mě to v tu chvíli strašně naštvalo, ani nevím proč, neboť se mi to stává skoro pořád. Asi je to tím, že sedím v tom nejzapadlejším pokoji a je tu nejslabší signál, nebo co. Takže jsem na blog nic nenapsala.

Chvíli jsem se hrabala ve svých starých word-dokumentech a našla jeden, co mě zaujal. Já vážně nevím, kolik mi tehdy bylo, snad deset, jedenáct, možná míň... Je to pohádka "O nejchutnějším jídle". Hned jak jsem to otevřela, přečetla, vzpomněla jsem si. Na to, že s tím nápadem přišla moje sestra, že ještě neuměla psát ve wordu, tak jestli bych jí to nenapsala, že mi to bude diktovat. Pak jen, že to sestru přestalo bavit a že jsem si pointu vymýšlela sama. Ale chybí konec. Taky mě napadlo, že bych z nostalgie tu pohádku zveřejnila tady na blogu... Rozmyslím si to.

Postřehy [1]

8. dubna 2010 v 15:59 | ninety-five |  den za dnem aneb moje žvásty na všední i nevšední témata
Drobné události, které bych tímto ráda zvěčnila...

>>  Už dlouho jsem se nepobavila, dokud jsem neobjevila toto: ,,Lidský mozek má vykonávat tvůrčí činnost; je proto příliš cenný, než aby sloužil pro zapamatování údajů." (Tabulky, nakl. Prometheus) Tohle ale naše paní profesorky a páni profesoři vůbec neberou na vědomí! Takže odteď jim to hodlám pořád podstrkovat. :)

>>  Sestra: ,,Víš jak vypadá stín našeho auta?" ,,Netuším..." ,,Jako hromada hnoje!!!"

>>  Hodinu volna jsem hodlala strávit na rotopedu (pozn. rotoped je něco jako kolo, akorát že se nehnete z místa a koukáte do zdi...), neboť mě přepadly výčitky, že jsem zase snědla tolik čokolády. K pohybu ovšem potřebuju hudbu, takže jsem nutně potřebovala najít svoji empétrojku, kterou jsem mimochodem neviděla asi tak půl roku. Po čtvrt hodině jsem ji (konečně!) našla zapadlou v nočním stolku. 
I když ten rotoped máme tak rok, je mnou naprosto netknutý, takže jsem si musela upravit výšku sedla a řidítek. Samozřejmě tu bylo asi dalších pět tlačítek, ale jelikož jsem šikovná, kolo jsem si po deseti minutách bádání nastavila. Zbývalo třicet pět minut.
Po nasednutí jsem si uvědomila, že kolo má jen takové ty speciální "nacvakávací" šlapky (neznám odborný termín), na které jsou potřeba speciální boty, kterými se do šlapek zaklesnete.

Asi není potřeba dodávat, že jsem měla jen obyčejné tenisky.

Takto ztroskotal můj nápad zacvičit si ''v pohodlí domova''.

Unavený den

5. dubna 2010 v 18:49 | ninety-five |  obrázky
Někdy si vážně připadám jako Tatar! Někteří lidé jsou prostě vážně tupí.
Asi tak ve dvě hodiny jsem se vůbec nemohla připojit na blog.cz. Pořád mi Internet Explorer psal: Jejda! Prohlížeči Internet Explorer se nepodařilo připojit k serveru blog.cz. A bylo to štěstí, protože jsem mezitím stačila vychladnout. Ach jo, některým lidem prostě nic nevysvětlíte... Raději se nad to povznesu.

Dnes je ospalý den.

Líbí se vám tu? aneb proč nemám ráda spřátelování

5. dubna 2010 v 13:09 | Ninety-Five |  den za dnem aneb moje žvásty na všední i nevšední témata
Zdravím.
Jak už píšu v nadpisu: Nemám ráda spřátelování. Ale není spřátelování jako spřátelování.

Už dáávno jsem měla jeden blog. Začínala jsem, takže jsem neměla páru jak to tu na blogu chodí. Přišlo pár nabídek jako "spřátelíš?" Vzala jsem to. Ale už tenkrát se mi nelíbilo, že takovéto 'spřátelení' znamená jen to, že chodím k mým "SBéčkům" [pozn.: SB=spřátelený blog] a píšu komentáře jako "obíhám". A nic víc. Jediné, co platilo bylo: čím víc SBéček, tím větší návštěvnost. S vysoká návštěvnost jakoby byla to hlavní. A že by si někdo přečetl můj (sice možná trochu delší) článek?? To neexistovalo.
A tady s tím nechci začínat. Možná si tímto způsobím nulovou návštěvnost. No a co?
Takže takovéto spřátelování NE.

ALE:
Samozřejmě, že pokud se vám tu líbí a přečtete si nějaký ten můj článek a nevadí vám, že můj blog není jen o blikajících obrázcích a Miley Cyrus, napište. Já se ráda ozvu. A pokud nebudete mít blog jen o pixelkách a photoshootech okopírovaných z ostatních blogů, tak se ozvu určitě. :-)

Ninety-Five

Prosím!

5. dubna 2010 v 12:41 | ninety-five

Prosím, abyste všechny vzkazy, reklamy na blogy a nabídky do různých soutěží apod... psali pod tento článek.

Vážně to nepište jinam, je to otravné a ignoruju to.
Děkuju. Ninety-Five