Povídka | Slepá | 2. díl

31. ledna 2010 v 11:30 | my-blog-notebook |  moje literární pokusy
___________________________

Slepá - 2. díl

___________________________


Pořád se drželi za ruce. Snažila jsem se přemýšlet, abych se na pár vteřin zaměstnala. Nešlo to. Stála jsem tam jako přikovaná, omráčená... Loučili se. ,,Tak na francouzštině." Políbili se. Bylo to hrozné. Pro mě. Nejhorší ze všeho, že Beky byla moje dobrá kamarádka. Chodily jsme do stejného ročníku, některé hodiny jsme měly společné. Na angličtinu jsem seděla vedle ní!
Uklidni se!
Snažila jsem se. Ale celý výklad chemikářky šel jedním uchem tam, druhým ven. Chtěla jsem tomu porozumět. Zaprvé: Co jsem čekala? Mohla jsem to očekávat. Jakub si může chodit s kým chce, jako každý jiný. Zadruhé: Chodí s Rebekou. S mojí kamarádkou. No a? Takže není co řešit. Nějaký slabý hlas v mém mozku volal ,ano, je co řešit!' Rychle jsem ho umlčela rozumem.
Po zbytek dne jsem byla duchem nepřítomna. Jakoby nějaký robot pracoval za mě.
,,Tak co, už to víš?! Rebeka chodí s Kubou. Kdo by to čekal, co? To je novina, co?" Vyhrkl na mě někdo. Seděla jsem jako obvykle se třídou, u stolu až na konci jídelny. I tak tu byl hluk. ,,C-cože?" Pohlédla jsem do dychtivé tváře Erice. No jistě, kdo jiný by se mě na to mohl ptát. I když je tu jen dva roky, už je považována za největší drbnu na škole. Její oblíbená slova jsou ,co' nebo ,tak co.' Nemám ji moc ráda. ,,Rebeka a Jakub. Chodí spolu. Co, víš to?" Pořádně vyslovovala, abych ji slyšela. Jakoby mě každým slovem střelila. Nedala jsem na sobě nic znát. ,,Jo, vím to. Super ne?" Chtěla jsem, aby to znělo nadšeně, ale měla jsem najednou v krku sucho. Erika se konečně otočila, protože si přisedali další lidi a ona jim to jako rozhlas všechno papouškovala. Sklopila jsem hlavu a začala si pohrávat s písmenky v polívce. V duchu jsem se hořce zasmála, když jsem z nich poskládala slovo K-U-B-A.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.